Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Anketa

Jak často používat internet?

Celkem hlasů:
572
Hlasování začalo:
12. 1. 2016
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Další zdroje

logo

logo

logo

 

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

Historie školy

Historie supíkovické školy

Historie školy do roku 1945

V 70. letech 19.století vláda tehdejšího Rakousko-Uherska začala podporovat zakládání odborných škol. Slezský zemský výbor v Opavě již od roku 1881 usiloval o zřízení dvou odborných škol pro potřebu rychle se rozvíjejícího slezského kamenoprůmyslu. Jedna měla být zaměřena na zpracování žuly, druhá na zpracování mramoru. Jako sídlo školy pro zpracování mramoru byly vyhlédnuty Supíkovice, které byly hlavním střediskem jeho těžby. Obec měla o školu zájem, a tak 10. října 1884 se zemský sněm v Opavě usnesl zřídit školu v Supíkovicích a povolit na tento účel jednorázově 800 zlatých a každoroční udržovací příspěvek ve výši 1 125 zlatých. Když pak příštího roku vyslovilo ministerstvo vyučování ve Vídni souhlas se zřízením školy, s jejím statutem i učebním plánem, nestála už kamenické škole v Supíkovicích žádná vážnější překážka.

Škola byla zřízena v září 1883 ( ředitel vykonával svou funkcí od 5.9.), ale vyučování v I. pololetí nebylo vůbec zahájeno. První školní rok měl jen jedno pololetí, které bylo zahájeno 15. února 1886 a ukončeno 15. srpna 1886. První ročník měl 14 žáků. Většina z nich byla ze Supíkovic, jen dva z jiných obcí na Jesenicku a jeden z Bruntálu. V prvním ročníku se kromě praxe vyučovalo pěti teoretickým předmětům: kreslení od ruky, modelování, počtům, geometrii a krasopisu.

Dílny pro praktické vyučování byly zřízeny v soukromém domě na horním konci obce, pro teoretické vyučování propůjčila své prostory místní obecná škola. První učitelský sbor byl dvoučlenný- teoretické předměty učil ředitel Zelenka a praxi měl na starosti kameník a reprodukční sochař H. Strauss. Ředitel Eduard Zelenka byl sám tvůrčím umělcem a soustavně podporoval umělecké snahy svých žáků, jak na to vděčně vzpomínal například sochař J. Obeth.

Název školy po jejím založení zněl Zemská odborná škola pro mramorový průmysl. Nebyla tedy školou státní, nýbrž byla zřízena a vydržována zemí slezskou. To ovšem neznamenalo, že by na ní nemohli studovat žáci z jiných zemí Rakousko- Uherska nebo z ciziny. Její absolventi měli ovládnout teoreticky i prakticky veškeré práce z mramoru včetně nejsložitějších náhrobků, reliéfů a figurálních plastik.

V roce 1897 měl učitelský sbor již čtyři členy, z toho byli dva dílenští mistři.Učební předměty byly němčina, účetnictví a vedení knih, aritmetika, kalkulační počty, geometrie, deskriptivní geometrie, kreslení od ruky, odborné kreslení, kamenořez, nauka o slozích, modelování, mechanická technologie kamene, krasopis a praktická výuka. Podmínky pro přijetí byly tři : ukončení obecné školy a 14. roku života a tělesná způsobilost pro kamenickou práci.Vyučování bylo bezplatné a 24 žáků pobíralo zemské stipendium 60 zlatých ročně. Chloubou školy bylo a dosud je schodiště s překrásnou balustrádou ze supíkovického mramoru, kamenická práce špičkové úrovně, zhotovená žáky.

Od roku 1910 byla škola postátněna a nesla název Císařsko-královská odborná škola pro zpracování kamene.

V té době byla k odborné škole přičleněna pokračovací škola pro učně kamenického řemesla a zřízena veřejná kreslírna. Tehdy také začaly školu navštěvovat dívky , které ovšem neměly statut řádných žáků, nýbrž hostů (hospitantů). Zúčastňovaly se vyučování jen v některých teoretických předmětech. Tak např. dcera ředitele Zelenky byla klasifikována jen v obchodní nauce , kupeckých počtech, projekcí a kreslení od ruky. Před první světovou válkou kolísal počet žáků v ročníku mezi deseti a dvaceti.

První světová válka sice poměry ve škole zkomplikovala, avšak vyučování neustalo. Po vzniku Československa byla další existence školy na čas ohrožena. Plánovalo se její zrušení v souvislosti s uvažovaným zřízení kamenické školy v Brně, avšak nic z toho se nakonec neuskutečnilo. V roce 1920 byl vedením školy pověřen akademický sochař Paul Stadler, vedle ředitele Zelenky nejvýznamnější osobnost z učitelů supíkovské školy. Pocházel z Jeseníku, studoval na akademii ve Vídni a členem učitelského sboru byl od roku 1905. Byl sochařem klasicizujícího stylu a jeho dílem je např. postava ženy z carrarského mramoru.

Pod vedením E. Zelenky a P. Stadlera vyrostlo v supíkovické škole nejen mnoho dobrých reprodukčních sochařů, ale i řada pozdějších tvůrčích umělců – akademických sochařů. I když škola nebyla zakončena maturitou, měli její absolventi možnost vstupu na akademii výtvarných umění.

Absolventi školy se uplatňovali jako kameničtí technici a techničtí úředníci, reprodukční sochaři, rytci písma , vedoucí provozů, samostatní kameničtí mistři a podnikatele, někteří pokračovali ve studiu na uměleckých školách a akademiích. Koncem 30. let 20. století se v Supíkovicích povinně učila němčina, aritmetika s algebrou, geometrie, kreslení od ruky, kreslení písma, odborné a projekční kreslení, modelování, obchodní nauka, kupecké počty, projekce, nauka o stavebních slozích, mechanická technologie kamene, vedení knih, kamenořez, řez sádry, stavební statika, kalkulační počty, občanská nauka, branná výchova, nepovinné byly čeština a těsnopis. Nejvíce času zabíralo praktické vyučování. Teorie se učila dopoledne praxe byla odpoledne, zpravidla do 17. hodin. Žáků v ročníku bylo přes dvacet, učitelský sbor měl osm členů, z toho tři dílenští mistři.

Po záboru našeho pohraničí nacistickým Německem, v říjnu 1938 zůstaly odborné předměty celkem beze změny, nově byl zaveden jen tělocvik. Od roku 1938 má škola název Německá státní škola pro zpracování kamene.. Posledním rokem existence kamenické školy byl školní rok 1944/45. Již v prosinci 1944 byli někteří žáci povoláni do pracovní služby a od ledna 1945 žáci místo vyučování kopali zákopy. Vyúčtování skončilo 17. února 1945, kdy byla vypsána vysvědčení za I. pololetí.

Po osvobození trvala po určitou dobu nejistota ohledně další existence školy. Až výnosem ministerstva školství ze dne 7.11.1946 bylo nařízeno převezení strojů, pomůcek a surovin do Hořic. Větší část zařízení byla skutečně odvezena, avšak úplné likvidaci zabránil v roce 1948 MNV v Supíkovicích a zbylé zařízení bylo použito pro místní kamenoprůmysl.Odborná kamenická škola tedy nebyla po roce 1945 již obnovena , zůstalo jenom kamenické učiliště v Žulové.

Historie školy v letech 1947 – 1989

Dne 5.června 1947 bylo zahájeno jednání o zřízení střední školy v Supíkovicích s obcemi Velké Kunětice a Písečnou. Definitivní dohody nebylo dosaženo, protože občané Písečné požadovali zřízení střední školy v jejich obci. Po dalších jednáních bylo dnem 1.9.1948 zahájeno vyučování na střední škole. Otevření školy bylo přítomno 73 dětí, prvním ředitelem školy byl jmenován Milan Remeš. Kromě této školy byla v obci i národní škola, jejímž řídícím učitelem byl Josef Hradec.

Podle nového školského zákona byla v Supíkovicích zřízena od 1.9.1953 osmiletá střední škola. Dosavadní národní a střední škola se spojily ve školu jedinou – osmiletou.

Od 1.9.1961 dochází k reorganizaci školství. Dosavadní školy jsou reorganizovány na základní devitileté školy. Ve škole bylo 13 tříd a v nich 366 žáků, z toho 154 děvčat, což je nejvyšší počet v historii zdejší školy.

V letech 1972 – 1982 probíhala generální oprava školních budov, od roku 1986 začala probíhat rekonstrukce budovy národní školy, tato budova byla znovu otevřena k 1.9.1990.

Ve školním roce 1976/77 bylo zahájeno vyučování podle nové výchovně vzdělávací soustavy, a to počínaje 1. ročníkem. Základní školy byly přejmenovány ze ZDŠ na ZŠ.

Historie školy od roku 1989 do současnosti

Důležitou změnou v roce 1989 bylo uzákonění zkrácení povinné školní docházky z 10 na 9 let, tzn. prodloužení docházky do základní školy z 8 na 9 let. K základní škole byla připojena i dosud samostatná Základní škola ve Velkých Kuněticích.

Školní rok 1990/91 probíhal ve znamení změn ve společnosti. K 1.9.1990 byla znovu otevřena budova národní školy . 30.6.1991 bylo konkurzem obsazeno místo ředitele a zástupce ředitele dosavadními učiteli školy paní Mgr. Janou Šmerdovou (ředitelka školy) a panem Antonínem Ďopanem ( zástupce ředitele školy).

Naše škola od roku 1994 začala pořádat branou soutěž Hubertův pohár, která se během let stala tradicí celookresního významu. Soutěž pořádá škola dodnes.

Od školního roku 2000/2001 je název školy Základní škola Supíkovice, okres Jeseník, právní formou je organizační složkou obce, škola byla zařazena do sítě škol a školských zařízení 1.5.2001.

Součástí ZŠ se od 1. ledna 2003 stala Mateřská škola Supíkovice.

S nejaktuálnějším děním na naší škole se lze průběžně seznamovat i na internetových stránkách na adrese  http://www.skola-supikovice.info